Světlo světa

Tento pátek jsem byl na adoraci u sester Paulínek, kde jednou z hlavních myšlenek byl text z Jana 8,12  “Já jsem světlo světa, praví Pán, kdo mě následuje, bude mít světlo života“

Vybavil se mi jeden stejnojmenný obraz právě s tímto názvem „The Light of the World“ (Světlo světa), který jsem před lety viděl v londýnské Tate Gallery, už tehdy mě zaujal a musel jsem o něm dlouho přemýšlet. V potemnělé až smutné krajině stojí Ježíš ve vyšívaném plášti s trnovou korunou na hlavě, v ruce drží lucernu, která prosvěcuje okolní temnotu. Klepe na dveře lidského obydlí. -  Ježíš přichází jako král ve vznešeném  plášti,  korunovaný bolestí trnů, přináší lucernu (světlo), kterou chce darovat. Klepe na zarostlé dveře (které dlouho nikdo neotevřel) jako ten poslední žebrák (i když je králem), který možná hledá přístřeší, protože venku se blíží noc. Klepe na dveře lidského srdce.

Obraz namaloval anglický malíř William Holman Hunt (1827-1910) v letech 1851-53. Začínal s literárními a náboženskými náměty. Čtyřikrát za svůj život navštívil Svatou zemi, aby poznal a dokázal vystihnout místa, kde se odehrávaly biblické příběhy, jako modely svých postav používal židy.

Hunt patřil do skupiny malířů, kterým se říkalo prerafaelité, kteří bývají uznávaní jako předchůdci symbolismu. Malovali obrazy s tématy středověkých legend, biblických příběhů a mytologie. Věřili, že opravdové umění skončilo v 15.století před tím než začal tvořit malíř Rafael, kterého považovali za vzor neautentičnosti. Řekl bych, že jejich obrazy působí raně renesančně, ženské postavy skoro goticky. Obdivovali jednoduchost a doufali, že skrze své umění přivedou lidi k živé víře a čistému pojetí skutečnosti.

U tehdejší veřejnosti, zaměřené na technický pokrok nebyli moc oblíbení. Jejich výrazně náboženské realistické obrazy malované v zářivých barvách s výraznými detaily se výrazně lišili od tehdy velmi oblíbených přikrášlených historických obrazů. Uznání se jim dostalo až na sklonku jejich životů.

Někteří z členů Bratrstva i umělců jejich okruhu byli i talentovaní básníci. Tak jak prerafaelistické malování čerpalo z literatury, tak byly zase jejich básně a texty inspirovány grafikou a kresbou.

„Krásný romantický sen o něčem co nikdy nebylo, nikdy nebude – prozářený nejpůsobivějším světlem, jaké kdy svítilo – sen přenášející do země, kterou nikdo nedokáže určit ani si uchovat v paměti a po niž lze jen toužit“

^{_{Sir Edward Coley Burne-Jones  (jeden z prvních zakladatelů prerafaelismu)}}

Moc bych si přál, abychom nejenom v době postní , dokázali vždycky otevřít dveře našeho srdce, až  Kristus zaklepe a taky bych si moc přál, aby náš život byl prozářený tím nejpůsobivějším světlem, jaké kdy svítilo.