v kostele svatého Jiljí nevěčná světla zhasínají
kmotříčku! Dominiku! slavná mše skončila
kouř z knotů vyšeptal
okna tmavnou
naproti v krčmě U zlatého tygra
dívka s perlami pivo roznáší
zrálo v dubových sudech v kraji mých předků
na soutoku čtvero řek
k domovu tam za řekou v podhradí
vine se Královská cesta
dlážděná ochozenými kameny a zvadlými kvítky
ozvěna jásotu utichla
v hodinách na orloji čas se přesýpá
Pane! jsi hrad můj štít a meč
apoštolové jsou noční společníci
vrátí se zpátky dříve než kohout k ránu zakokrhá
bude to krátká chvíle
v kostele svatého Jiljí nevěčná světla dávno už zhasly
obloha pomalu šedne
nad kamenným mostem, který je ponořen a obmyt
věčné světlo svítí
cesta noc uprostřed
ráno je daleko i blízko
je to tak Bože?
.
no budu, i kdyz, abych pravdu rekla, ja uz zas strasne touzim po praze, projit se vyhratym mestem, dat si kafe v kubisticky kavarne u cerny matky bozi a vecer na nabrezi nakrmit par labuti a dojit na pivo na celnici v podskali...
Děkuji, děkuji. Klášter sv. Jiljí je můj pražský duchovní domov! Také díky za zpřítomnění minulého, kterí stále JE.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.