Prolog 

Za několik dní by měly být opět po pěti letech vystaveny české korunovační klenoty. Od 19. do 29. dubna ve Vladislavském sále na Pražském hradě. Stejně jako vždycky bude zájem obrovský a lidé budou čekat v dlouhých frontách. Mám ale pocit, že většina z nich vnímá klenoty pouze jako vzácné šperky a spojuje je se s českými panovníky z velmi dávné doby.  

Ale není to zas tak dávno co žil náš poslední český král, který sice nebyl korunován, ale jeho životní příběh s korunovačními klenoty také silně souvisí, v závěru objasním proč.

(pokusím se být stručný, ale asi to moc nepůjde :-) , takže se předem omlouvám)

  Následník 

21.listopadu 1916 umírá František Josef  rakouský císař a  český král. Bylo to poté co tragicky zahynuli jeho dva synové: korunní princ Rudolf  a další následník František Ferdinand d´Este, který byl společně se svou manželkou českou hraběnkou Žofií Chotkovou zastřelen v Sarajevu. Nástupcem se stal jeho prasynovec Karel I. z rodu Habsburků. 

Rodová posloupnost 

Mezi Karlovi předky patřili například kníže Bořivoj a jeho žena  sv. Ludmila, Oldřich a Božena, Přemysl I. Otakar, Eliška Přemyslovna,  Jan Lucemburský, Karel IV., Vladislav II. Jagelonský a také jediná žena na českém trůnu Marie Terezie. Existuje tu přímá rodová posloupnost od prvního českého knížete Bořivoje až po posledního českého krále Karla I., v mužské i ženské linii v 32 generacích po dobu více než tisíc let. 

Život Karla I. 

Karel I. byl od prvopočátku proti rozpoutání I. světové války, a tak ho stařičký  František Josef I. vylučoval z důležitých vojenských jednání. Karel měl také velmi blízko k českým zemím, které měl velmi rád. Pobýval se svou rodinou na zámku v Brandýse nad Labem. Po smrti Františka Josefa I. ihned zahájil jednání o ukončení bojů, ale kvůli Německu se nepodařilo uzavřít separátní mír se státy Dohody. Své politické úsilí soustředil také na reformu a modernizaci monarchie. Udělil amnestii všem zatčeným českým politikům s nadějí ve spolupráci. V zamýšleném středo-evropském císařství měla být společná jen osoba panovníka, mnohonárodnostní armáda a zahraniční politika, ovšem tato idea nedošla naplnění.  

^{blahoslavený Karel I.} 

Přišel rok 1918 a jednotlivé národy Rakouska-Uherska si vytvořily vlastní státy na republikánském základě.  Karel I. podepsal vynucený manifest, kterým abdikoval. Poté dokonce žádal vládu Československa, zda by v něm nemohl nadále žít. Nebylo mu vyhověno. Následoval exil ve Švýcarsku, odkud se dvakrát neúspěšně pokusil o návrat do bezprizorního Maďarska a opětovné vyhlášení monarchie alespoň tam. Přes jeho statečné chování, a odvážný let v primitivním letadle s těhotnou manželkou ze Švýcarska do Maďarska, neuspěl.. Posléze byl i s celou svojí rodinou poslán do vyhnanství na portugalský ostrov Madeira. Žili zde v malém domku, samotě na kopci Monte, velmi skromně a téměř  bez prostředků. Dne 9.března vyrazil Karel dolů do města, aby koupil dárek ke čtvrtým narozeninám synka Karla Ludvíka. Ve městě bylo horko, cestou zpět nahoru padla mlha a Karel bez kabátu se nachladil. Na doktora a léky nebyly peníze. Nachlazení přerostlo v zápal plic. Oslabený Karel, již předtím sužovaný srdeční chorobou, začal zápasit se smrtí, které podlehl 1. dubna 1922. Bylo mu 35 let. Nedočkal se ani narození svého osmého dítěte.. Pohřben byl nedaleko svého posledního obydlí, v poutním kostele Nossa Senhora na samém vrcholku Monte.  

Karlovi potomci 

Karlova manželka císařovna a česká královna Zita Bourbon-Parma, která se sama začala starat o obživu jejich osmi dětí, ho přežila o celých 67 let. Po Karlově smrti získal automaticky  pozici následníka trůnu jeho prvorozený syn František Josef Otto. Ten se ve 30. letech aktivně pokoušel o restauraci monarchie alespoň v rakouských zemích. Hitler se snažil získat Ottu na svoji stranu předstíráním monarchistických úmyslů, Otto však setkání s ním rozhodně odmítnul. Otto bojoval proti sílícímu nacismu a pomáhal židovským rodinám uprchnout do ciziny. Dokonce se chtěl postavit do čela rakouské armády a bojovat proti nacistickému Německu, což mu nebylo umožněno. Po anšlusu Rakouska pak byli klíčoví reprezentanti rakouského monarchismu popraveni a stovky dalších skončili v koncentračních táborech. Na Ottu samotného byl vydán zatykač a na příkaz Hitlera byl majetek panovnické rodiny zkonfiskován ve prospěch Německé Říše. V roce 1940 musel s celou rodinou uprchnout do USA, kde inicioval vznik rakouské vojenské jednotky v rámci armády USA,  jako první se přihlásili jeho bratři Felix, Karel Ludvík a Rudolf. Během války začal západní státníky varovat před komunizmem a tzv. osvobozováním rudou armádou, z kterého byla jen další okupace. Nebyl nikdy politicky naivní jako někteří politici, kteří  J. V. Stalina vnímali jako solidního politického partnera. Otto je spolutvůrcem Panevropské unie, která vznikla jako společnost usilující o sjednocující proces v Evropě (na duchovním základu), ovšem ideově zcela odlišný od současného modelu, který se prosazuje v EU.  V současnosti žije v Německu. Je doktorem politických a sociálních věd a má obdivuhodné jazykové znalosti, česky rozumí i čte. Kromě německého má také rakouské, maďarské a chorvatské občanství. Je velkou ostudou, že se náš stát, podobně jako Slovensko, se zdráhá tomuto následníkovi tuto poctu udělit. Přesto Otto České země rád navštěvuje. 

Ottův prvorozený syn Karel s rodinou. Manželka Francesca Thyssen-Bornemisza, dcera Eleonora, dědic trůnu syn Ferdinand-Zvonimir a nejmladší Gloria.

Otto von Habsburg je od roku 1951 ženatý s princeznou Reginou Sasko-Meiningenskou. Spolu mají 7 dětí (5 dcer a 2 syny) a celkem 22 vnoučat. V pořadí následnictví na českém trůnu po Ottovi je jeho starší syn Karel, následně pak Karlův prvorozený syn, který má také slovanské jméno: Ferdinand-Zvonimír,  on je budoucím hlavním představitelem Habsburské panovnické dynastie. Je pravnukem blahoslaveného Karla I. posledního rakouského císaře a krále českého, vnukem Oty Habsburského v letošním roce mu bude jedenáct let.   

^{Tři generace Habsburského rodu. Otto von Habsburg (uprostřed) se syny Pavlem Jiřím (vlevo) a Karlem (vpravo), vnuk Ferdinand-Zvonimír.} 

Blahořečení Karla I. 

Nejdříve církev na základě zkoumání životního příběhu Karla I. uvedla jeho osobu mezi ctihodné. 3.října 2004 byl poslední český král prohlášen za blahoslaveného. Ctihodnost Karla I. spočívá v tom, že byl hrdinou příkladných křesťanských ctností, ať se již na něj díváme jako na člověka, státníka, manžela nebo otce. Jeho ctnosti dokazují vřelý osobní vztah ke Kristu. Na smrtelné posteli prohlásil, že musí trpět proto, aby se jemu svěřené národy mohly zase jednou spojit.   

Epilog 

Poslední český král blahoslavený Karel I. nebyl nikdy korunován, přesto byl jeho život takový jako by  českou korunu neustále nosil. Svatováclavská koruna je ze zlata, zdobená drahokamy a perlami, ale v jejím středu a současně vrcholu je zlatý kříž v kterém je uložen trn z Kristovy trnové koruny.  Karel I. nedostal šanci dokázat, že vládnout znamená především sloužit, na což zapomněla a zapomíná většina jeho součastných následovníků nejen v Česku. Navzdory nejistým časům si však udržel důvěru založenou na slovech evangelia: "Tvá vůle se staň".  

Věřím a doufám, že někdy v budoucnu (a já se toho možná nedožiju) bude na Pražském hradě znovu bydlet jeho původní majitel.....český král. Pražský hrad je přeci sídlo českých králů a ne prezidentů…

.....